Co
Mnohdy se může zdát, že z nepříjemných situací, které člověk prožívá, není cesta ven. Věřte mi, že je. Ať už v minulosti, přítomnosti, či budoucnosti není nic, kvůli čemu by se měl člověk trápit, pokud to sám nechce. Vše, co člověka nějakým způsobem zatěžuje, má svou logickou příčinu, byť se to na první pohled tak nezdá. Příčinu, kterou lze najít a odstranit. A to jednou provždy. Je to opravdu snadné a nemusíte tomu věřit. Stačí, když si dáte šanci, šanci na lepší život.
Štěstí, vnitřní klid, krásné vztahy, zdraví, bohatství, úspěch, naplnění… to vše je otázkou volby. Mým úkolem je provést vás vaší myslí a pomoct vám najít a odstranit překážky/bloky, které způsobují, že si myslíte, že to ještě nemáte.
Většina veškerých problémů pramení z nevyřešených vztahů z dětství.
Krátký úryvek z knihy od pana Hellingera. Krátký, přesto výstižný:
„Kdo odmítá rodiče, odmítá i sám sebe a svého partnera.“
Odmítá-li dítě rodiče stejného pohlaví, negativní dopad se projeví především na jeho vlastním sebepřijetí v dané genderové identitě a roli. Žena, která si váží své matky a miluje ji, je pro muže daleko atraktivnější než žena, která svou matku odmítá. Rovněž muž, který si váží a přijímá svého otce, imponuje ženě výrazně víc než muž, který svého otce zavrhl a usiluje pouze o to, nebýt jako on. Pokud dítě odmítá rodiče opačného pohlaví, výrazněji se to projeví v jeho budoucích partnerských vztazích. Vysoká míra rozvodovosti u lidí, pocházejících z rozvedených manželství, nepramení z nižší úcty k manželství či nedostatečné vůli v něm setrvat, ale právě z důsledků zavržení rodiče, tj. neschopnosti realizovat zdravý partnerský vztah založený na lásce a úctě.
„Kdo odmítá své rodiče, může předávat jen málo“ uvádí dále Hellinger.
Kdo si od svých rodičů nic nebere, má jen málo co předávat. Nepřijetím svého rodiče zůstává člověk nedospělým, nezralým. Od rodičů se můžeme plně odpoutat a stát se dospělými jedině tehdy, když je přijmeme – takové jací jsou, přestaneme od nich žádat, čeho se nám nedostalo a trestat je podvědomě tím, že sami vedeme neuspokojivý život. Je třeba přijmout to, co nám rodiče dali, a smířit se s tím, co nám nedali, přijmout zodpovědnost za sebe sama a naplnění svých potřeb. Nepřijetí navíc plodí nepřijetí. Kdo nepřijal svého rodiče, nepřijímá cele sám sebe, nedovede plně přijmout ani své dítě a v budoucnu pravděpodobně bude rovněž svým dítětem zavržen.
Pár příkladů, co lze vyřešit
Strach
Z čehokoliv (událost, která se už stala, která se opakuje, nebo ta, která teprve nastane), z kohokoliv (nějaký člověk, zvíře, bytost), nebo třeba strach z nějaké věci, činnosti… atd. Každý strach někdy nějak do našeho života vstoupil. Stačí tu událost najít a zpracovat. Přijmout a tím ho rozpustit. Dále již strach nebudeme mít. Pozor, to neznamená, že se stanete lehkovážný/lehkovážná. Ale máte respekt, obezřetnost. Reagujete přiměřeně a adekvátně k tomu, co se děje a to bez nepříjemných pocitů.
Sport
„Vítězství je v hlavě.“ Ostatně jako všechno. Nejde o to, dostat do hlavy vítězství, ale dát pryč všechna omezení a přesvědčení, která vítězství blokují. To pak zůstává jako přirozený důsledek.
Proč se najednou otočí téměř vyhraný zápas? Proč jsem minul prázdnou branku z bezprostřední blízkosti? Proč je ten a ten lepší než já, i když trénujeme stejně? Proč jsem ztratil „formu“? Všechno má svou příčinu, která způsobuje následek.
Zklamání z pokaženého zápasu/závodu lze zpracovat opravdu velmi rychle a to tak, že příště už se to nestane. Už v hlavě nebude program/blok, který to způsobil.
Příklad: Jeden sportovec nemohl zvítězit, prostě to nešlo. Byl vždycky druhý. Když si zpracoval program „jsem druhý, s tím nemůžu nic udělat“, začal vyhrávat. Program vznikl v dětství, když si uvědomil, že je mladší sourozenec (druhý) a nemůže s tím nic udělat.
Partnerství
To, co se vám na vašem partnerovi nelíbí, někdy (v dětství), nějak (nejspíš s rodiči) vzniklo.
Příklad: Partner žárlí. Když se narodil mladší sourozenec a on si řekl „má (máma) ho raději“. Logicky mu nyní partnerka předvádí, že má toho, či onoho raději, i když to tak vůbec nemusí být. Vnímá to tak on, ne ona.
Příklad: Partnerce vadí, že partner nevnímá její potřeby. V první třídě chce po tatínkovi pomoci s úkolem, ten jí odbývá slovy „nemám na Tebe čas“. Od té doby jí partneři sem tam ukážou, že na ní nemají čas, čili „nevnímá moje potřeby“.
Pokud ze vztahu „utečete“ a nevyřešíte si to v sobě, po nějakém čase zjistíte, že žijete úplně to samé (váš protějšek vám bude předvádět ty samé programy) jako ten před tím.
Příklad: Paní po dvou rozvodech s alkoholiky si vzala zapřísáhlého abstinenta. Do roka začal nadměrně pít alkohol. Příčinou, proč jí to ukazovali, byl její nevyřešený vztah s tatínkem – alkoholikem.
Vašimi nepříjemnými pocity nutíte toho druhého, aby Vám předváděl to, co v sobě ještě nemáte zpracované. Ale pozor! Nemusí to dělat, má právo veta.
Nemáte partnera?
Příklad: Paní řešila situaci z dětství, jak je tatínek opouští, protože má jinou a ona si říká „v životě nechci chlapa“. No a teď se diví, že nemá partnera.
Podnikání
„Když se projdu po podniku s blbou náladou, tak celý zamrzne“. Tato slova ředitele snad mluví za vše. Vaše podnikání je odrazem vašeho myšlení (tak jako celý život). Cokoli, co vám na vašem podnikání vadí, překáží, brání, nedaří se, má logickou příčinu.
Příklad: Podnikatel v době krize neměl úspěch. Jeho manželka ve stejnou dobu a v tom samém oboru ano. Po vyřešení/vyčištění programu „svět funguje po sinusoidě a já byl už dlouho nahoře“ uzavřel skvělý obchod.
Zaměstnání
Baví vás? Naplňuje? Chodíte tam s radostí? Pokud ano, gratuluji. Pokud ne, a chcete ho změnit, je velká pravděpodobnost, že to samé, kvůli čemu plánujete změnu, budete zažívat i v jiném zaměstnání. Jiné prostory, jiní lidé, ale vaše programy vám zůstaly a je jen otázkou času, kdy vám je někdo, nebo něco „přehraje“.
Když tyto programy vyřešíte, možná zjistíte, že skvělou práci už máte.
Příklad: Jedna paní si vyřešila své programy a změnilo se jí vedení i kolektiv. Je v práci spokojená jako nikdy, ale odchází, jelikož našla své poslání.
Vše, co se mi děje je můj vesmír a záleží jen a jen na mně, co s tím hodlám udělat. Buď to žiju dál, nebo to změním – V SOBĚ! Pak se to může změnit i venku. Nemůžu očekávat jiné výsledky, pokud mám pořád to samé vnitřní nastavení.